Roztančená ulice letos nebude…

V letošním srpnu měl šumperský Mezinárodní folklorní festival, který si vybojoval během třiceti let podporu mezinárodních institucí IOV a CIOFF, vstupovat do druhé třicítky let. Namísto vydařeného dalšího ročníku festival čeká roční pauza nebo úplný konec.

Jméno Libuše a Mirka Drtilových znají jistě nejenom příznivci folkloru v celém regionu. Folklorní nadšenci, kteří po válce sbírali náměty na oživení lidové kultury v širokém okolí, položili základy folkloru severní Hané, založili v Postřelmově soubor Markovice, se kterým projezdili nejenom naši zemi, ale i Evropu. Na začátku 90. let přišli s návrhem, který se na první pohled zdál bláznivý. Budeme v Šumperku pořádat folklorní festival. V Sudetech, ve městě, kde folklor odešel s jeho původními obyvateli. Musím v této chvíli poslat omluvu manželům Drtilovým do folklorního nebe, protože i já jsem jako tehdejší mladý zastupitel patřil mezi pochybovače. Jenže s obrovským úsilím a pracovním nasazením, kdy nešetřili sebe ani čas, dokázali během let vybudovat festival, kterým se město Šumperk chlubilo, zvalo na něj významné hosty a byla to i doba setkávání spřátelených měst, jejich starostů, zastupitelů, ale i občanů, kteří neváhali na festival přijet z Nysy, Bad Hersfeldu, Prievidze, Maarssennu,... Ti si pak brali z festivalu příklad a zakládali podobné akce v jejich městech.

Třetí srpnový týden, kdy se ve městě nic moc neděje, dokázali Drtilovi do Šumperka přivést neuvěřitelné množství lidí, kteří se přišli podívat na desítky vystoupení na hlavním pódiu, na vedlejším pódiu U Sovy a hlavně na sobotní roztančenou ulici, kterou lemovaly stovky, možná i tisíce lidí. Festival měl i pozitivní vedlejší efekty. Restaurace ve městě byly obsazené jako málokdy, stánky s občerstvením nestačily obsluhovat zájemce a soubory byly ubytovány a stravovány na internátech a v penzionech v našem městě.

Samozřejmě nešlo všechno vždy hladce. V době ponížených žádostí, vyplňování dotazníků, doslova žebrání o peníze a následných komplikovaných vyúčtování snad ani není možné občas neudělat chybu. Otázkou je, jak se má v tu chvíli zachovat ten, kdo rozhoduje. Někdo si mne ruce, že přistihl žadatele „při činu“ a nemusí mu žádné peníze dávat, někdo se dokonce zbaví akce navždy, má více volného času a ušetří i v dalších letech. Pak je tu ale vždy řešení, že si všechno vyříkáme (někdy i dost hlasitě), napravíme chyby a konáme ve prospěch kultury, města a jeho obyvatel. To znamená, že pokračujeme dál.

Festival i manželé Drtilovi v minulosti obdrželi za své dílo řadu ocenění města Šumperka i Olomouckého kraje. Všichni se tím chlubili. Fotografie z předávání cen už ale zešedly, vedení radnice i hejtmanství se vyměnily. Historická paměť se vytratila. S ní zmizela i úcta k lidem, kteří v minulosti s velkým nasazením festival vytvořili.

Závěr je jednoduchý. Dílo Libuše a Mirka Drtilových převzali jejich potomci. Dcera Libuše Březovská s manželem, jejich blízcí a přátelé. Zdálo se, že festival bude nerušeně pokračovat. Jenže pokud se má festival rozvíjet, potřebuje finanční podporu. V letošním roce odmítlo festival podpořit Ministerstvo kultury (údajně po chybě s vyúčtováním), Olomoucký kraj snížil podporu na polovinu a město nabízelo stejnou částku z rozpočtu jako v minulých letech. Vedení města odmítlo ztráty dorovnat. Celkem tedy přišel festival o cca 450 tisíc Kč. Za těchto podmínek nebyli pořadatelé schopni splnit podmínky festivalu a pořádání s lítostí ukončili.

Z pozice rozhodujícího je lehké něco nepodpořit, ukončit, zavřít, zbořit. Ale nesmírně těžké je tradici obnovit. Za sebe i své kolegy mohu říci, že bychom podpořili snahu o zachování festivalu, a stejně tak budeme podporovat jeho obnovení, pokud k tomu bude mít někdo chuť, vůli a sílu,… Pokud bychom byli ve vedení radnice, vyčlenili bychom nutné finanční prostředky, aby byl festival zachován. Přihlédneme-li k tomu, jak současné vedení štědře dotuje jiné oblasti života s mizivým nebo neviditelným výsledkem, bylo by těch pár set tisíc korun dobrou investicí. Tak snad někdy v budoucnosti.

Zdeněk Brož